ZÁVISLOST NA VZTAZÍCH
Chodí mi na terapie klientky závislé na partnerovi, emocionálně zničené, vysílené city, energií vůči partnerovi.Vyprávějí mi své příběhy, dramaticky si kladou otázky, co dělají špatně, co mají udělat pro to, aby si udrželi milovaného muže, byť obrazně řečeno nesčetněkrát padají ze schodů s „otiskem Jeho boty na svém pozadí“. Co mají společného? Závislost. Obrovskou závislost na partnerovi, který ve většině případů za to vůbec nestojí. Na rozdíl od mužů jen my ženy vše silně prožíváme, analyzujeme každý dialog, každou situaci, topíme se v depresích, udělaly bychom cokoli, abychom si našeho miláčka udržely. Proč? Vytváříme si samy v sobě domněnky, kterým následně uvěříme, neseme si je v sobě jako obrovskou zátěž, co nás svazuje a ještě si ji hýčkáme a podporujeme dalšími pevně zabudovanými negativními přesvědčeními a podle toho se i chováme. Protože si uložíme do sebe myšlenky typu Nejsem hodna lásky; Nezasloužím si, aby mne někdo znovu miloval; Jsem stará, zůstanu sama; Už NIKDY nepotkám žádného správného muže; Správní chlapi NEEXISTUJÍ atd., atd.
I já sama jsem byla závislá…čtyři roky…na mladším muži, pro něhož jsem byla až příliš dobrá. Povím vám tu svůj vlastní příběh, takovou hodně smutnou pohádku se smutným koncem. Byla to tvrdá zkušenost, a přesto jsem za ni velmi vděčná. Dnes dokážu hluboce soucítit se ženami, které mají stejný problém, jako jsem měla já.
Žil byl jeden krásný 27letý, velmi chytrý mladý muž Adam, s nepochybně vysokým IQ; velmi ambiciózní – v jeho věku už zastával vysoký manažerský post v nadnárodní společnosti. V práci neskutečně empatický šéf s lidským přístupem, k tomu velmi schopný, obětující pro svoji kariéru i své soukromí, neboť žebříčkem jeho hodnot je kariéra, kariéra a peníze, kariéra a peníze…pak dlouho nic…a někde úplně na chvostě jeho soukromí, rodina, vztahy. Pro firmu a podřízené zkrátka zaměstnanec, šéf snů a pochopitelně pro nevědomé, naivní dívky ideální potenciální partner, co se o partnerku po všech stránkách dokonale postará. Ovšem v soukromí neúspěšný ve vztazích s děvčaty, od nichž dostával kopačky. Jeho emoční inteligence, projevující se ve vztazích – nulová.
Žila byla jedna 43letá Marcela, roky žijící sama, velmi prahnoucí po troše lásky, utápějící se v těžké životní krizi, po rozvodu; ať dělala, co dělala, postupně přišla o všechny své jistoty a hodnoty, které v té době uznávala, ať už to byla rodina, vztahy, práce, majetek, peníze. Byla na dně, zoufalá, neměla nic a nikoho.
Ti dva se jednoho letního dne potkali…a jak to bývá mezi dvěma dospělými, skončili spolu v posteli. A prožili nadpozemsky krásný sex, jako by ti dva k sobě odjakživa patřili, zapadli do sebe jak puzzle; oboustranná láska proudila v té místnosti všemi směry, do celého vesmíru. Zážitek, na který nelze zapomenout do konce života.
Co bylo dál? Žádný happy end se nekonal. Jen na základě mých vlastních negativních přesvědčení, která jsem si do sebe uložila jako balvany, jenž mne tížily po celou dobu (UŽ NIKDY nezažiju tak krásný sex s nikým jiným), jsem se dobrovolně nechala vtáhnout do našeho „ujetého vztahu“, čímž mi začaly mé čtyři roky trápení, bolesti z odmítání, smutku, zoufalství,což mělo neblahý vliv na moji pleť, hmotnost, sebejistotu, psychickou stabilitu. Neustále jsem se ptala sama sebe a dávala si vinu – PROČ? CO jsem udělala špatně, CO tu je špatně? Jsem blázen já, nebo on? Proč mne nechce, když tvrdí, jak mne chce? V čem sakra je problém? Totiž ty čtyři dlouhé roky jsem byla permanentně odmítaná mužem, který mi ovšem po celou tu dobu tvrdil pravý opak – jak mne šíleně chce, jak po mne stále touží, strašně se mu stýská, moc mu chybím, pořád na mne myslí…a přes všechna jeho ujišťování se naše schůzky smrskly na pouhé 1-3 ROČNĚ! Pokud byl sám, nechtěl se se mnou stýkat, pokud měl vztah, pokaždé přilezl s tím, že na mne nemůže zapomenout. Po rozchodu s „přítelkyní předposlední“ mi tvrdil, že chce být chvíli sám, a že musí být v práci od rána až do noci v rámci předávání funkce, která se nikdy neuskutečnila…a zároveň ve stejné době si „přítelkyni poslední“ dokonce nabrnknul v extrémně rekordním čase na seznamce a to ze strachu, jen aby náhodou nevybočoval v téhle společnosti krátkodobým mileneckým poměrem se starší ženou, o kterém koneckonců ani nikdo nemusel nic vědět. Po celou dobu jsme spolu byli pouze v písemném kontaktu, komunikace probíhala na ICQ, odmítal jakýkoliv verbální kontakt, ať už telefon, nebo skype.
V té době, kdy jsem se málem utrápila, jsem nevěděla nic o tom, jak iracionálně se lidé chovají, když si sami sobě dají slib, že nikdy nedopustí, aby znovu prožili takovou bolest z nešťastné lásky; nevěděla jsem nic o tom, že se lidé chovají podle devíti typů Enneagramu na základě prožitých traumat z dětství (Adam = jasná „trojka“ pro ty, kdo něco o Enneagramu ví). To vše jsem zjistila až na výcviku u Brandon Bays, kde jsem si sama zpracovávala své bloky v podvědomí.
Dnes dokážu částečně porozumět jeho chování. Pochopila jsem také, že mi přišel do života jako zkušenost k nezaplacení; byl mým zrcadlem, ve kterém jsem znovu uviděla a našla moji ztracenou hrdost, sebelásku, sebeúctu; ON byl mojí lekcí, jak se naučit být nezávislá v nefunkčních vztazích a k tomu mi výrazně pomohlo naše poslední rande.
Adam mne nechal čekat víc jak čtvrt roku! Naše poslední schůzka podle vzájemné písemné komunikace měla být třešinkou na dortíku, ta nejsladší a nejkrásnější společná vzpomínka, naplánovaná do posledního detailu. Měla to být celá noc, naplněná vášní, něhou a vzájemných splněných přání. Tolik jsem se na naši schůzku těšila, jako se malé děti těší na Ježíška. To jsem ale netušila, že můj miláček-zajíček přijede s úplně jiným strategickým záměrem. Tento vysoce postavený manažer s luxusním platem se nezmohl ani na láhev kvalitního vína, co se dá v dnešní době pořídit v akci za stovku, místo toho přivezl levné „cosi“, po kterém v horším případě nedobrovolně objímáte záchodovou místu. Můj milenec měl v posteli natěšenou, krásnou nahou ženu, ale raději ji oblékl do svého oblečení a donutil jít s ním ven, kde 2,5 hodiny kouřil jednu cigaretu za druhou, přestože tvrdil, že už rok nekouří; ani ta krásná nahá žena ho neupoutala natolik, aby dokázal dát přednost jí před dlouhým telefonátem s kolegou z práce; a když ta roztoužená krásná nahá žena v nejlepším ho žádala šeptem, co si přeje, udělal pravý opak. No a pak už byl šíleně unavený a muselo se jít spát. Bombasticky naplánovaná divadelní premiéra se změnila ve zrušené představení pro nemoc herce v hlavní roli.
Kdybych byla chlapem, evidentně bych mu s chutí vrazila pěstí mezi oči. V noci jsem nemohla spát, ležela jsem vedle tohoto krásného mladého muže, kterého jsem tolik bezmezně milovala, cítila k němu silné pouto, a jehož tělo mne tak dlouho fascinovaně fyzicky přitahovalo a přemýšlela o tom, co tam vůbec dělám; jako by se mi rozsvítilo v hlavě, a já si konečně sama sobě dokázala přiznat tvrdou realitu a přijmout fakt, že on se nikdy nezmění a pokud v tomto, pro mne „nenormálním vztahu“ chci pokračovat, tak se dobrovolně sama zničím. Za pár dnů se Adam ozval, samozřejmě písemně, že na mne pořád myslí, prý jsem „Žena mého života“. Tak si jen představte, že ta „Žena jeho života“ je žena, za kterou se styděl na veřejnosti; nemohla s ním komunikovat normálním způsobem, tedy že si lidé spolu normálně povídají; nesměla překročit práh jeho bytu, a to ani v době, kdy byl nezadaný; nikdy nebyla pozvaná na kafe, nebo čaj třeba v cizím městě, kde by ji nikdo neznal, nikdy se nedočkala slíbené vlastnoručně uvařené večeře, ani slíbených výletů ani vytoužených mileneckých schůzek, byť byly tisíckrát naplánovány a rozepsány do nejmenších detailů, jak budou probíhat.
Milé čtenářky, jestli vám můj příběh někoho připomíná, dobře si rozmyslete, zda se chcete dál sebedestruktivně zničit, tak jako jsem byla ochotná já zničit sebe samu, nebo se radikálně odstřihnout od závislosti na muži, který si vás vůbec nezaslouží, pro něhož jste až příliš dobrá; a dopřát si tak změnu ve vašem životě, jenž vám jen prospěje.
Z mé praxe a ze svých životních zkušeností vám tu uvedu pár faktů:
- Jestliže je váš partner lakomý škrt, byť jinak vypadá jako princ na bílém koni, zdrhejte od něj co nejdál; neb život s lakomcem je peklo;
- Nedovolte, abyste byly ve vztahu „Dvojky“, zasloužíte si být „Jedničky“. Zadaný či ženatý partner vás jako „Dvojku“ nikdy nepozve do svého bytu (co kdyby vás viděli sousedi), nikdy nepředstaví svým rodičům, přátelům, známým; nikdy vás nevezme na veřejnost ze strachu, že potká někoho známého; nikdy vás nepozve do restaurace, či kavárny ze stejného důvodu.
- Pokud jste pouhá „Dvojka“, dočkáte se pouze bohapustých lží, slibů, ale nic z toho se vám nesplní.
- Pokud si začnete vztah se zadaným, či ženatým mužem, přičemž on od mileneckého vztahu očekává pouhé rozptýlení a i když časem zjistí, že vztah s vámi ho pohltil víc, než si byl ochoten připustit, můžete čekat v každém případě rozchod, neboť muži si nehodlají komplikovat svůj život překážkami, se kterými nepočítali.
- Sledujte vašeho miláčka, jak se k vám chová. Jestliže se za vás stydí, nebo je ochotný vás pozvat k sobě domů v rámci alibi pouze o půlnoci, kdy si je 100% jistý, že padáte únavou na hubu, takže tutově za ním nepojedete, nezaslouží si nic jiného než „otisk vaší boty na jeho pozadí“.
- Dávejte si dobrý pozor, koho si pustíte k sobě tak blízko, že blíž už to nejde – totiž „SEXUÁLNÍ SPOJENÍ MÁ MNOHEM VĚTŠÍ SÍLU, NEŽ KREVNÍ POUTO“. A pokud přemýšlíte na rozdíl od partnera/ky o rozchodu, ten druhý/á partner/ka získá z každého dalšího společného sexu obrovskou energii a sílu k dalšímu boji o vás a rozhodně se vás tak snadno nevzdá.
Dovolte si připustit ve svém vědomí, že existuje pro vás ten pravý, správný partner a dovolte si té možnosti maximálně se otevřít. Požádejte si a věřte, že ten pravý Muž vám přijde do života. Máte právo na krásný partnerský vztah se vším všudy a rozhodně máte na to, stát se „Jedničkou“.
Věřte, že je to fakt skvělý pocit zjistit, že na světě existují ještě normální správní chlapi, co se za vás nestydí, kteří se k vám chovají způsobem, jako by vás vyhráli v loterii, vy jste pro ně Bohyně, hýčkají si vás, jsou na vás pyšní, umí držet slovo, či chtějí s vámi s radostí sdílet vzájemné chvíle a tím se vám konečně plní vše, o čem jste dosud jen snily ve vztahu s nesprávným partnerem.