NAŠE SEBEVĚDOMÍ A SEBEHODNOTA – část 2.
A tento stejný vzorec chování z dětství a dospívání si nosíme díky těmto životním zkušenostem také při zapojení do pracovního procesu v zaměstnání. Přestože jsme dávno biologicky dospělí, chováme se u zaměstnavatele jako“ to malé talentované dítě, co raději potlačilo své schopnosti, kterými vynikalo nad ostatní, potlačilo svoji autenticitu, splynulo s průměrným davem, než by přišlo o kamarády ve škole či náklonnost učitelů“. Zaměstnanec stejně jako to malé dítě nediskutuje, neoponuje, nepřichází s kreativními nápady, jen aby zbytečně nevyvolal nežádoucí pozornost či hněv zaměstnavatele, šéfa či otevřené nepřátelství ze strany průměrných kolegů. Kromě toho má zaměstnavatel, jehož zastupují vrcholoví personální manažeři, v rukou další šílený triumf – tzv. „konstruktivní kritiku“ podřízených. Tento další šílený systém představuje jen záminku ke kritizování. Místo pochvaly, ohodnocení byť i malých úspěchů, zaměření se na podporu dobrých pracovních schopností v ještě lepší…se chudák zaměstnanec dočká stresu z kritiky a tím i následného pošlapání už tak malého sebevědomí. Zaměření se na chyby zaměstnance je motivováno z mého pohledu pouhou zlomyslnou touhou nadřízeného, jak dotyčného srazit a sám si nahonit své už tak velké ego. Výsledkem tzv. „konstruktivní kritiky“ je frustrovaný zaměstnanec, propadající se do pasti vlastních pocitů bezmoci, vzteku, zoufalství, strachů.
Naše sebevědomí a cena vlastní hodnoty je opět úspěšně zašlapána do země.
Steve Jobs, zakladatel společnosti Apple a velký vizionář v souvislosti s tématem smrti a rakoviny jeho slinivky v jedné motivační řeči na Stanford Univerzity promujícím studentům mj. řekl:
Váš čas je omezen a proto ho neztrácejte tím, že budete žít život podle někoho jiného. Nenechte se chytit do pasti dogmat, žít s výsledky myšlení jiných.Nenechte hluk názorů ostatních přebít váš vnitřní hlas a co je nejdůležitější – mějte odvahu jít za svým srdcem a poslouchat svoji intuici…srdce i intuice již nějakým způsobem vědí, jakým člověkem se skutečně chcete stát. Vše ostatní je vedlejší.
Učte se milovat sami sebe, naplňte tu svoji „nádobu potřeby citů“ láskou k sobě samému. Je jedno, že jste ji v dětství nedostali, to je minulost, ta se nedá změnit. Na minulost zapomeňte. Uvědomte si fakt, že jediná, ta nejdůležitější osoba na tomto světě jste VY. Čím více se budete milovat, tím více pak budete mít v sobě lásky i pro druhé. S vaší sebeláskou totiž přímo úměrně roste vaše sebehodnota. Proto se učte vážit si sebe sama. Když se milujete, žijete více v souladu sami se sebou. Nekritizujte se, místo toho objevujte v sobě své jedinečné dary a talenty, kterými oplýváte jen VY, nikdo jiný. Podporujte je, rozvíjejte je. Pochvalte se třeba před zrcadlem, jak jste dobří, skvělí, úžasní za to, co se vám zrovna ten den povedlo. Tím, že začínáte být úspěšní v něčem, v čem jste dobří pouze VY, roste vaše sebevědomí. To, že jste v něčem dobří a úspěšní, je dobré pro váš osobní rozvoj, vaše pocity naplnění, uspokojení, nadšení, štěstí . Když najdete smysl života ve všem, co děláte, máte více energie a vnitřní síly. A protože je tento svět o energiích, můžete jen sledovat, jak se váš život doslova transformuje ve všech jeho aspektech. S rostoucím sebevědomím roste vaše sebejistota, přebíráte vědomě zodpovědnost za svůj život a rozhodujete o něm svobodně.
Je vám totiž už jedno, co si o vás myslí ostatní. Ostatně…vy jste se nenarodili proto, abyste plnili přání druhých, žili jejich životy a jejich představy o životě a „správném“ chování. Začínáte být nezávislí v tomto systému, jenž nemá rád svobodu a nezávislost, který naopak podporuje v lidech strach, závislost na zaměstnavateli, protože jedině tak bude člověk“ držet hubu a krok“ a může být ovládán či vhodně manipulován.
Jenže tím, že se stanete svobodnými a nezávislými, tak už si nemusíte nechat líbit otřesné podmínky u zaměstnavatele a ještě otřesnější chování ze strany šéfů. Už více nedovolíte svým vedoucím, aby si na vás léčili vlastní mindráky a nespokojenost s jejich vlastním životem tím, že si dokazují na vás vedoucí postavení z pozice moci a síly svým monologem, nepřipouštějícím konstruktivní dialog, případně i řešící daný problém; svým řvaním; svými absurdními příkazy, zákazy, buzerováním a to s jediným cílem – mít ve firmě naštvané nespokojené zaměstnance, kteří ideálně k tomu navíc ještě na sebe žalují a donáší. Nemusíte být dobrovolně novodobými otroky, protože doba otroctví již dávno skončila před staletími. Nedovolte, aby vás firma ve jménu bezohledné honby ještě za větším ziskem dohnala k totálnímu fyzickému a psychickému vyčerpání.
Když najdete v sobě víru ve vaše nekonečné možnosti a váš potenciál, dokážete žít beze strachu v budoucnost a najdete si svoji vlastní cestu, která vás bezpečně dovede k vašim úspěchům. Vesmír miluje odvahu, důvěru v sebe sama a náležitě se vám za to odmění.
Povím vám tu ve zkratce zkušenosti v mém životě s některými mými zaměstnavateli:
„Vyhni se lidem, kteří se snaží podceňovat Tě a tím i Tvé ambice. Podlí, nízcí lidé to tak dělají, ale ti opravdu velcí, skvělí lidé Ti dávají pocit, že i Ty můžeš být skvělý/á…Mark Twain“
Tak tuhle pravdivou moudrost, kterou jsem převzala od jedné mé úžasné učitelky angličtiny, jsem měla u některých mých Zaměstnavatelů vytištěnou velkými tučnými písmeny a demonstrativně položenou v průhledných deskách tak, aby byla na očích většině mých šéfů, pro které jsem byla až příliš dobrá, kteří si mne nevážili, necenili nebo se chovali ke mně sprostě.
Typickým společným rysem mých zaměstnavatelů, respektive většiny mých vedoucích či personálních šéfů byly finanční předsudky vůči ženám, nepřejícnost, lakota -rozumějte chování, jako by mne platili z vlastních úspor, kritika, lhaní, mobbing…
Když jsem dělala roky na ČEZu, kde byly vždycky slušné peníze na rozdíl od jiných odvětví, jeden můj bývalý šéf při rozdělování peněz na osobní ohodnocení, které se dělalo vždy ke konci starého roku, mi pravidelně nedával ani korunu navíc, takže moje mzda na rozdíl od mých ostatních kolegů byla stále na stejné výši. Když jsem se ho šla zeptat, jak je to možné, zda je se mnou nespokojen či co dělám špatně, odvětil mi: Co se týče Vaší práce, nemám vůči Vám nějaké výhrady, Marcelo, ale to víte, moje žena dělá roky ve školství, a nemá zdaleka takový plat, jako Vy tady. Aha, takže já jsem musela být potrestaná za to, že ve školství nebyly platy v takové výši, jako na ČEZu…Další šéf u stejné firmy by mi plat i rád navýšil, jenže nejvyšší personální manažer mne z osobních důvodů tak nenáviděl, že veškeré žádosti na zvýšení mého platu přes něho prostě neprošly.Mým posledním šéfem v této firmě byl ředitel sekce, šovinista, který mi dával nepokrytě najevo, že moji práci asistentky považuje za podřadnou na rozdíl od práce podřízených mužů a podle toho se i choval. Moje čtvrtletní prémie nechal raději propadnout zpět firmě, než by mi je přiznal. A při hodnocení zaměstnanců mne místo pochvaly a povzbuzení raději tzv. „konstruktivně zkritizoval“, čímž ve mně pošlapal už tak malé sebevědomí a k tomu definitivně pohřbil jakoukoliv motivaci vybičovat se k vyššímu výkonu s maximální přidanou hodnotou, jak mi často s oblibou předhazoval.
Další z mých zaměstnavatelů byly Technické služby města XXXXXXXXX, p. o. Nastupovala jsem do firmy, kde jsem kývla na nabídku pana ředitele vykonávat kumulovanou funkci personalistky a ekonomky PaM. To jsem v té době netušila o praktikách a neskutečně sprostém chování v této firmě. Nevěděla jsem nic o tom, jak předchozí personalistka odešla znechuceně raději do předčasného důchodu, a jak ekonomka PaM raději dala výpověď, než by dělala tuto kumulovanou funkci. Pan ředitel mne radostně přivítal, podal mi ruku a děkoval s vděčností, že jsem mu vytrhla trn z paty, nezapomněl mi přislíbit za dvě funkce vyšší plat. Čas plynul, a můj plat se stále nezvýšil na takovou úroveň, aby byl adekvátní k mé kumulované funkci. A tak jsem se šla jednoho dne pana ředitele zeptat, načež on mi se škodolibým úsměvem odpověděl, že můžu mít buď plat se kterým nevyjdu, nebo jít stát frontu na Pracovní úřad. Ještě jsem zkusila požádat cca 3x o zvýšení platu na základě naší ústní dohody a tím jsem se stala úhlavním nepřítelem vedení. Nastalo období, kdy mi tuto moji drzost dalo vedení vyžrat do dna: nakládalo mi víc a víc práce, včetně úkolů a povinností, patřících sekretářce, takže jsem si připadala jako děvečka pro všechno, místo abych byla součástí vedení tak jak je zvykem u jiných firem na patřičné úrovni; časté zvaní na kobereček, výtky k mé práci, dokonce výčitky ředitele za to, že jsem si dovolila jít na plánovaný menší zdravotní zákrok do nemocnice; a vyhrožování bylo na téměř denním pořádku..v té době logicky začaly mé zdravotní problémy, které se stupňovaly – nemohla jsem spát, bušilo mi srdce, měla jsem vysoký puls, časté trávicí a zažívací potíže a další. Začala jsem uvažovat o výpovědi. Doufala jsem, že si najdu novou práci, intenzivně jsem hledala, měsíce plynuly a stále se nedařilo…v té době mé zdravotní problémy vygradovaly takovým způsobem, že mne to dotlačilo k rozhodnutí jednoho dne dát výpověď.
Pamatuji si do detailu mé pocity: spala jsem ten den u kamarádky, ale celou noc jsem stejně nezamhouřila oči, srdce mi divoce bušilo, cítila jsem se v euforii, znovu jsem zažívala již potéměř potlačené pocity svobody. Přesně do týdne od podání výpovědi ustaly veškeré mé zdravotní problémy, postupně jsem se zklidnila, nacházela vnitřní soulad, harmonii; bylo mi čím dál lépe. Téměř 2 roky jsem byla bez práce, ale s odstupem času bylo vše tak, jak mělo být – prošla jsem výcvikem u Brandon Bays; postarala jsem se o nemocného strýce až do jeho smrti; udělala si rekvalifikační kurz, tvrdě jsem na sobě pracovala, a tím se mi otevřely nové obzory a možnosti. Pochopila jsem, že tyto zkušenosti s mými zaměstnavateli se objevovaly v mém životě znovu a znovu, dokud jsem si konečně neuvědomila svoji vlastní sebehodnotu a nedokázala si stanovit své vlastní hranice. Mé rozhodnutí dát výpověď Zaměstnavateli, který se nestyděl mne tak nehorázným způsobem obelhat a chovat se ke mně neskutečně sprostě, bylo naprosto v souladu s mým srdcem a mým tělem.
Našla jsem své správné směrování a svoji cestu. Konečně mohu dělat práci akreditované terapeutky Cesty, která mne nesmírně baví a naplňuje.
Terapie Cesta dokáže vám klientům pomoci i v případě malého sebevědomí, nízké důvěry v sebe sama; předsudků a negativních přesvědčení; strachů z budoucnosti. Naučíte se vidět a hlavně pochopit souvislosti mezi životními situacemi a vaším chováním. Díky Cestě můžete najít i své životní směřování.t i své životní směřování.